Aljašská pošta 2009
Říkám si, že v polovině března, kdy tají sněhy a řeky se plní burácející se vodou, květena začíná rašit a ptactvo zpívá oslavné písně před nadcházejícím jarem, v době, kdy jsou na obzoru akce, jako je pánské Vítání jara, Dámská jarní jízda anebo Velikonoční vandry a mysl všech vodáků a trampů (votra/m/pů) je upřena do blízké budoucnosti dalekých putování, psát o tom, co se dělo na konci ledna už asi nebude nikoho moc zajímat. Přesto mi dovolte informovat o fenoménu zvaném Závod aljašské pošty, který trvá již neuvěřitelných 21 let!
Abych problematiky znalé nenudil a neznalé neodradil svým neumělým a suchým vysvětlováním co je to Závod aljašské pošty, raději si, ctění čtenáři, přepněte na webové stránky Společnosti aljašské pošty, kde se dozvíte vše o historii, pravidlech a vítězích jednotlivých ročníků tohoto podniku. (obzvláště si povšimněte vítěze XI. ročníku) ;o)
Jediné co na tomto webu prozatím chybí, jsou informace o letošním, čili XXI. ročníku, takže bych to rád napravil a doplnil, když dovolíte, některé informace, ale nebojte, moc si toho nepamatuji, takže to nebude nijak dlouhý a k tomu málu přidám alespoň pár fotografií.
Tak, kde začnem?
Myslím, že na startu by to bylo nejlepší, co říkáte? Takže letos se začínalo 23. 1. na železniční stanici Počátky – Žirovnice ve 23.15 hodin. Na počátku cesty bylo, pokud mě paměť neklame, něco okolo 157 závodníků, z toho cca naše desetičlenná skupina, jednotlivé členy nebudu jmenovat abych náhodou na někoho nezapomněl.
Po celou dobu našeho putování ležel sníh, který byl rozbředlý a mokrý, což znepříjemňovalo pohyb. K ránu, kdy začalo přituhovat, se pro změnu na silnici vytvořila ledovka, takže se občas stalo, že se někdo válel po zemi. Ihned po startu jsme nabrali poněkud jiný směr, než jsme původně zamýšleli, čímž se vytvořila časová ztráta, ale nám to nevadilo, protože jsme si letos ambice na stupně vítězů nedělali a tak jsme si s veselou myslí v poklidu v družném hovoru putovali noční zimní krajinou, prošli všechny tři kontroly, přešli rybník suchou nohou, minuli desperáta až se před námi okolo sedmé hodiny ranní vynořila vysněná víska Blažejov, kde byl cíl tohoto ročníku.
V cíli jsme obsadili krásná místa ve středu závodního pole, čili něco mezi padesátým a sedmdesátým místem. Podle pořadatelů měřila celková trasa 28 km, my to holt měli o něco delší. Sobotní dopoledne a odpoledne jsme si užívali ve spacácích nebo ve výčepu, každý dle svého gusta a sil.
 |  |
K Aljašce již dlouhá léta neodmyslitelně patří večerní zábava s hudbou, tancem, hazardními hrami, soutěžemi a samozřejmě nemohu a nesmím zapomenout na závěrečnou dražbu, které se pravidelně zúčastňujeme, jelikož jsme skupina bohatá.
Tentokrát jsme vydražili kabát s kožíškem, který se již nyní používá na Boudě, DVD s loňským ročníkem AP a placatku se znakem carského ruska. (Á propos by mě zajímalo, kde je tento předmět nyní, jelikož byl přidělen mně, proto prosím ctěného čtenáře, který ví, kde je, dejte mi vědět. Děkuji. Tak to bylo jen tak na okraj, když už o tom šla řeč) :o)
 |  |  |
Tak to byl v kostce XXI. ročník Závodu aljašské pošty. Pokud jsem na nějaké podrobnosti zapomněl, zúčastnění prominou, na svou omluvu připomínám jen, jak jsem psal už na počátku, tento článek byl krátký a tudíž nemohl obsáhnout vše a zážitky všech. Úkolem tohoto článku bylo informovat dosud nerozhodnuté pošťáky, aby i oni příští rok práskli bičem a rozjeli své psí spřežení směr Dawson City a připomenout starým toulavým vlkům, že návratu do smečky nic nebrání.
Co říct závěrem?
Snad jen to, aby byly informace úplné, zbývá vyjmenovat všechny letos statečné zúčastněné pochodující kamarádky a kamarády naší skupiny. Byli to Radka, Míša, Simča, Stříbro, Johny, Petr, Martin, Honzar, Jiřík, dále bych nerad opomenul Janu, Sovičku a Rudu, kteří dorazili v sobotu, ale samotného závodu se nezúčastnili a pak ještě já, skromný pisatel tohoto krátkého článku, který vás, jak pevně doufám, vážení čtenáři, ani trochu nenudil.
Howgh, domluvil jsem.
S pozdravem
Mireček